Mnohé z nás již od útlého věku fascinovaly magnety a jejich chování se k sobě navzájem nebo k jiným materiálům. Jedná se o tak atraktivní hračku, že někteří začali v magnetech hledat určitý potenciál a možnosti, jak jejich kouzelné vlastnosti využít i v mnohem hodnotnějších oblastech, než jen v pouhém hraní nebo přidržování vzkazů na ledničce.
Po internetové síti je v současné době vyvěšen nespočet stránek, nákresů, simulací a videozáznamů na téma Magnetické motory. Magnetický motor je představa stroje, který je díky permanentním magnetům neustále v samočinném pohybu a poskytuje nám navíc využitelnou energii. Vzhledem k tomu by přesnějším názvem byl magnetový motor, nebo magnetový generátor, ale pojem magnetický motor je již velice rozšířený, budeme se ho tedy v tomto článku držet.
Jakmile někteří lidé slyší o stroji, který se sám hýbe, nikdy se nezastaví a ještě poskytuje využitelnou energii, bleskurychle se v nich dostaví myšlenka, že se jedná o holý nesmysl, fyzikálně neexistující zařízení, které si už v historii vysloužilo pojemperpetuum mobile. Tito lidé se s vámi dokáží velice houževnatě přít, že mají absolutní pravdu a pokud někdo tvrdí něco jiného, měl by se doučit základní fyzikální zákony, které existenci takového zařízení popírají. Docela úsměvné ovšem je, že právě tito skeptici by se měli k fyzice a k celým principům fungování světa kolem nás postavit s o něco větší rozvahou a zamyslet se nad tím, jestli je jejich "rychlý" závěr skutečně vědecky korektní.
Domnívám se, že primární problém tkví v tom, že nám je vtloukáno již na školách, že využitelnou energii získáme z magnetického pole pouze v případě, že toto pole se nějak průběžně mění (což souvisí např. se střídavým proudem). Je na tom ostatně založen princip všech transformátorů, elektromotorů, alternátorů atd. Toto tvrzení, že se vždy musí jednat pouze o pole neustále se měnící (tzv. pole nestacionární), je ovšem velice nepřesné a ve své podstatě vlastně i dost chybné. Sama fyzika nám přináší jeden vztah, který dokonce popisuje získání síly (tedy i případně získání pohybu a energie) pomocí magnetického pole, které se nijak nemění. Tento vztah můžeme znát pod pojmem Lorentzova síla nebo Amperova síla (záleží na úhlu pohledu). Zatím se však na oficiální vědecké půdě nepodařilo vymyslet zařízení, které by tuto sílu správným způsobem využilo k získání samočinného magnetického motoru. Je tu tedy velice podstatná nepřesnost v interpretaci. Není pravda, že takové zařízení nemůže existovat, pouze se ho ještě oficiálně nepodařilo vymyset a jeho existenci a funkčnost potvrdit.
Mnoho lidí po přečtení tohoto textu připomene fyzikální zákony o zachování energie, ze kterých prý opět vyplývá, že takové zařízení nemůže existovat. Taková úvaha je ovšem chybná. Ani nejvyšší fyzika dnes přesně neví, jaká je skutečná podstata polí, hmoty atp. Fyzika umí v současné době věci kolem nás pouze popisovat a počítat s nimi, což umí velice dobře, ale prohlédnout vše až k jádru, na to je zatím krátká. Magnetické pole permanentních magnetů pochází přímo z mikročástic hmoty. Kdyby tyto mikročástice nebyly v neustálém pohybu (nevykazovaly by určitou energii), magnetické pole by kolem magnetu neexistovalo. Pokud postavíme funkční magnetický motor, lze tedy usuzovat, že energie bude čerpána právě z těchto mikročástic. I kdyby původ té energie byl úplně jinde, což je velice dobře možné, i tak nemůžeme použít zákon o zachování energie takovým způsobem, že absolutně popře možnost sestrojení funkčního magnetického motoru. Pokud někdo tuto úvahu udělá, jedná se o nesprávné zacházení s fyzikálními zákony a často to poukazuje pouze na to, že dotyčný se naučil definice fyziky, ale neumí s nimi dostatečně dobře operovat a správně je aplikovat na daný problém.
Osobně pracuji na vývoji magnetických motorů již několik let a při své práci jsem slyšel o spoustě různých nápadů, jak magnetický motor realizovat. Bohužel je velké množství těchto konstrukcí utopických a po internetu kolují počítačové modely a nákresy i takových magnetických motorů, které nikdy fungovat nebudou. Mnoho lidí totiž staví tyto motory pouze na zkušenostech pocitových, které získávají, když si s magnety hrají. Je to nutný základ, aby se člověk naučil magnetům více rozumět. Je potřeba, vzít si je do ruky a strávit s nimi hodiny času. Pokud se ale dotyčný rozhodne, že se nepokusí zabývat magnetickým polem více odborně, bývá to o to obtížnější cesta, která je bohužel ještě více plná principů "pokus-omyl". Nicméně, i tak je to cesta ušlechtilá a hodnotná, protože jejím cílem je globálně prospěšné zařízení, které by mohlo lidem a celému životnímu prostředí značně ulehčit, použije-li se správným způsobem. Příchod takového generátoru energie samozřejmě může vytvořit velký chaos ve světové ekonomice, který se odrazí i ve všech ostatních oblastech a dotkne se různým způsobem velkého množství lidí, ale jeho přínos k celosvětovému zlepšení úrovně životního prostředí by měl být prioritní.
Srhnu-li své dojmy o snaze lidí sestrojit funkční magnetický motor, setkávám se především s přístupem vnímání magnetismu subjetivně - citově. Málokdo se snaží pro vývoj magnetických motorů využívat různé matematicko-fyzikální nástoje. Možná je to způsobené mimo jiné tím, že školská fyzika je v této oblasti podávána jen velice obecně a nebývá zřejmé, jak přesně definovat magnetické pole, jehož původcem je permanentní magnet a jak toto pole zahrnout do potřebných výpočtů. I přesto, že na principu citového vnímání magnetismu vzniká spousta nadějných konstrukcí, vědecká cesta v této problematice umožňuje estetičtější postup, jehož výhodou jsou nejen ušetřené výdaje za nesprávné konstrukce, ale tvůrce zkrátka celkově mnohem více ví, co dělá. Na této vývojové cestě se ovšem nesmí opomenout dbát správné a nezkreslené interpretace fyzikálních zákonitostí, o čemž jsme mluvili v tomto článku výše.
Nejatraktivnějšími koncepcemi magnetických motorů bývá buďto mechanizmus tvořený jen systematicky poskládanými magnety, nebo je daný systém ještě obohacen o cívku (příp. cívky), která je připojena k nějakému elektronickému obvodu. Odborný přístup ve vývoji magnetických motorů často směřuje ke specifickému "tvarování" magnetických indukčních čar (tzv. siločar), aby bylo dosaženo vhodných silových účinků. Je to cesta matematicko-fyzikálních simulací a analýz. Tímto směrem se většinou ubírá má práce.
Mnoho konceptů se také potýká s problémem překonat během pohybu rotoru tzv. kritický bod. Řada magnetů bývá nějakým způsobem zacyklována do smyčky (někdy třeba přímo do kruhu nebo do spirály) a často se daný motor chová tak, že se vykoná téměř celá otáčka, ale v jednom určitém místě panují brzdné síly, které motor zastaví. Tento kritický bod je potřeba nějak ošetřit, aby jeho negativní účinek byl zmírněn, aby otáčka byla vykonána a aby navazovala v otáčku další. Jinými slovy, kinetická energie, kterou rotor získal na skoro celé otáčce, nesmí být zcela spotřebována v kritickém místě stroje. Negativní účinek kritického bodu musí být oslaben. Pokud vám bude tvrzeno, že vždy musí dojít nutně ke spotřebování celé kinetické energie rotoru, a to i s korekcí kritického místa, je to velice unáhlené a nezodpovědné tvrzení, které vůbec nemusí být paušálně pravdivé. Způsob, jakým brzdný účinek kritického místa dostatečně oslabit, hledat lze.
Je dost možné, že funkční magnetické motory dávno existují, ale díky lobby jsou jejich plány důkladně uzamčené před světem. Pochopitelně je na této Zemi velké množství poměrně mocných lidí, pro které je příchod magnetických motorů potenciálním nebezpečím, jež by jim mohlo vzít jejich přeplněná koryta. Situace se životním prostředím pro ně nebývá podstatná.
Pevnou vůli a dobré konání vám přeje
Ing. Lehmann Josef
|
Potenciál magnetů ve vynálezech tisíciletí